Tak, jak se v průběhu věků vyvíjel obor farmacie, prošla i role lékárníka řadou změn. V minulosti zastával v podstatě všechny odborné činnosti od samotné přípravy léčivého přípravku až po jeho výdej pacientovi. Tato tradiční úloha lékárníka se začala pomalu měnit spolu s vydělováním jednotlivých farmaceutických odvětví. Dnes je hlavní náplní práce lékárníka ve veřejné lékárně výdej již hotových hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP). Jeho profesionální role se tedy zdánlivě zúžila.
Role lékárníka je však daleko širší. V ambulantní péči je posledním článkem v řetězci zdravotníků podílejících se na zajištění farmakoterapie a má tak jedinečnou možnost a povinnost ovlivnit správné užívání léčiv a včas zachytit případné chyby nebo rizika související s užíváním léčiv. Během výdeje léčivého přípravku seznamuje pacienta s dávkováním, se způsobem jeho užívání (návaznost na jídlo, způsob aplikace např. očních kapek atd.), ale také upozorňuje na případné specifické situace, které mohou nastat po užití léčiva (ovlivnění pozornosti, ospalost, nevolnost atd.), nebo na zvláštní podmínky uchovávání léčivého přípravku (v chladu, chránit před vlhkem nebo světlem atd.). Lékárník může vyhodnotit i lékové interakce, tj. zda pacient neužívá léčivé přípravky, jejichž účinek by se mohl navzájem ovlivňovat a působit pacientovi komplikace. Při podrobnější konzultaci může některé pacientovy potíže identifikovat jako vedlejší účinky léčiv, může odhalit např. duplicitní užívání jedné léčivé látky ve dvou různých přípravcích pod různými názvy atd. Vedle lékaře je další osobou, která má přímou zpětnou vazbu od pacienta a může tak zachytit případné problémy při užívání léčiv.
Lékárník je absolventem farmaceutické fakulty, vysokoškolsky vzdělaný odborník, jehož posláním je zajišťovat racionální a bezpečné užívání léčivých přípravků tak, aby z nich pacient měl co největší užitek a přitom byla co nejvíce eliminována rizika a nežádoucí účinky farmakoterapie. Jeho poslání se nejlépe naplňuje správnou komunikací s pacienty, spoluprací s lékaři a ostatními zdravotnickými pracovníky. Profese lékárníka si tak udržuje přirozenou důvěru a vážnost nenahraditelného odborníka na léčiva.
V lékárnách se pacientům věnují lékárníci. Naše vzdělání je srovnatelné s lékaři. Studium je zakončené státní závěrečnou zkouškou z farmaceutických oborů jako je farmakologie, tj. nauka o působení léčiv na lidský organismus a vliv organismu na podaný lék, dále farmakognozie, tj. nauka o léčivých rostlinách a jejich obsahových látkách, farmaceutická chemie, farmaceutická technologie a mnoho dalších, včetně práva ve zdravotnictví.
Po pětiletém vysokoškolském studiu oboru farmacie se musí ze zákona každý lékárník celoživotně vzdělávat. Prohlubovat své znalosti může například samostudiem nebo návštěvou kurzů. Česká lékárnická komora takové kurzy sama připravuje a v posledních letech byly zaměřeny mimo jiné na oblast diabetologie, léčby a prevence alergických onemocnění a astmatu.
Stát se lékárníkem je zdánlivě jednoduchý úkol. Stačí se přihlásit po maturitě na jednu ze dvou farmaceutických fakult na území České republiky, úspěšně složit přijímací zkoušky a mít současně dostatečně vysokou úspěšnost pro umístění v čelní části "výsledkové" listiny.
