V boji s obezitou je důležité nebýt lhostejný a vytrvat

V současné době se jedná o celosvětově rozšířené metabolické onemocnění s chronickým charakterem a závažnými zdravotními riziky. Světová zdravotnická organizace (WHO) ji označila za globální epidemii a jeden z největších zdravotních problémů současnosti.

U nás trpí nadváhou a obezitou přes 50 % populace.

Metody zjištění nadváhy a obezity

Přesné určení množství tuku není možné. Je spousta metod (např. hydrodenzitometrie – měření hustoty těla nebo měření tloušťky kožní řasy), které měří množství tuku v těle nepřímo, většinou jsou však časově náročné a vyžadují nákladné přístroje.

Méně přesnými, avšak v dnešní době nejčastěji používanými postupy jsou stanovení BMI (Body Mass Index), Brocův index a zjištění doplňujících informací, jako jsou obvod pasu, boků a některá krevní vyšetření.

Index tělesné hmotnost (BMI) je poměr váhy v kilogramech k výšce v metrech na druhou, tedy BMI = m (kg)/h (m)².

• normální váha se pohybuje v rozmezí 18,5 – 24,9
• nadváha ≥ 25
• obezita ≥ 30

Dále pak rozlišujeme obezitu I. stupně (≥ 30), obezitu II. stupně (≥ 35) a obezitu III. stupně (≥ 40), ta je také označovaná jako tzv. morbidní obezita.

Brocův index slouží pouze k orientačnímu posouzení nadváhy, případně obezity. Podle něj by měl dospělý jedinec vážit zhruba tolik kilogramů, kolik převyšuje jeho výška v centimetrech 1 metr (tzn. že např. při výšce 180 cm by měla osoba vážit přibližně 80 kg). Toto určení je však nepřesné, zejména proto, že nebere v úvahu svalovou hmotu, věk a pohlaví. V dnešní době se už více méně nepoužívá.

Obvod pasu slouží také k odhalení tzv. abdominální (viscerální) obezity, při níž se tuk hromadí zejména v oblasti břicha a která je nebezpečných typem z hlediska zdravotních komplikací (kardiologických a cévních).

• muž: rizikový obvod ≥ 94 cm (velké riziko je pak v případě nad 102 cm)
• žena: rizikový obvod ≥ 80 cm (velkým rizikem začíná být obvod pasu větší než 88 cm)

Spolu s BMI slouží obvod pasu k nejběžnější identifikaci nadváhy a obezity.

Typy obezity

• Podle rozložení tuku – toto rozdělení bývá nejčastěji používáno, rozlišujeme typ „jablko“ s typickou lokalizací tuku v oblasti břicha (abdominální obezita, častější u mužů a z hlediska zdravotních komplikací nebezpečnější) a typ „hruška“, kdy se tuk ukládá především do oblasti boků a stehen a bývá specifický pro obezitu u žen.
• Podle počtu tukových buněk dělíme obezitu na hypertrofickou, kdy je počet tukových buněk (adipocytů) normální a dochází pouze k jejich zvětšení, a hyperplastickou, u které dochází nejen ke zvětšení buněk, ale také k jejich zmnožení, což je pro hubnutí ta horší varianta, neboť k úbytku buněk nedochází a je větší riziko opětovného nárůstu váhy.
• Podle věku se v posledních letech diferencovala dětská obezita, která má svá specifika i specifický přístup k řešení a léčbě.

Tuková tkáň v těle je bílá a hnědá. Běžná tuková tkáň je tvořena bílým tukem. Tedy buňkami, které slouží jako zásobárna tuku, při jehož štěpení se uvolňuje energie. Lokalizuje se především v podkoží a u štíhlého člověka tvoří asi 15 – 30 % celkové hmotnosti (u žen je vyšší). U obézních lidí je to až 50 %. Hnědá tuková tkáň je typická pro čerstvě narozené děti, kde slouží k termoregulaci a ochraně životně důležitých orgánů a cév. Je silně prokrvena a pro tělo je na rozdíl od té bílé žádoucí. Významnou úlohu hraje u přezimujících zvířat. U dospělého člověka se vyskytuje v omezeném množství ve formě drobných kapek uvnitř bílé tukové tkáně (tzv. béžová tuková tkáň). Dá se stimulovat pohybem a v budoucnu by mohla hrát významnou roli právě v léčbě obezity a s ní spojených zdravotních komplikací.

Příčiny a rizikové faktory

Faktory, které přispívají ke vzniku obezity, nejsou bohužel tak jednoduché a zřejmé, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Kromě těch nejčastějších, kterými jsou přejídání, nevhodné složení stravy a stravovací návyky, omezená fyzická aktivita nebo třeba genetické dispozice, to může být také zvýšená pohotovost těla k ukládání tuků (a v souvislosti s tím také snížená schopnost mobilizace – využitelnosti energetických zásob), vliv některých léků, ale také individuální zpracování přijaté potravy, krizová období v životě a psychický stav a způsob života a v neposlední řadě také neznalost a neinformovanost.

Ne vždy si uvědomujeme některé z těchto příčin, proto si je trošku přiblížíme.

1. Přejídání – zde je evidentní, v čem tkví problém. Jednoduše řečeno, energetický příjem je větší než výdej, nahromaděná energie se v těle nevyužije a tělo si ji začne ukládat ve formě tukové tkáně. Je potřeba si také uvědomit, že tuková tkáň není jen tuk, ale také voda a bílkoviny, to znamená, že například 3 kg přijatého tuku znamenají ve skutečnosti asi 4 kg tukové tkáně!
2. Nevhodné složení potravy – další z velmi častých příčin přibývání na váze. Bohužel návyky přejímáme už od rodičů a ve většině případů pokračují také v jídelnách a jiných zařízeních hromadného stravování, v poslední době především v rychlém občerstvení (fast food). Alarmující je také zvýšená konzumace sladkých nápojů (např. oblíbené „coca – colové“ nápoje obsahují kolem 35 kostek cukru v 1,5 litru!) a piva (v ČR se průměrná spotřeba pohybuje okolo 140 – 160 l/rok!), cukru (okolo 40 kg na jednotlivce za rok)a nízká obliba (a někdy bohužel i dostupnost) čerstvé zeleniny, netučných ryb, kvalitních tuků a celozrnných potravin.

Pozn. Pozor při výběru celozrnného pečiva, ne vždy je tmavé pečivo opravdu celozrnné! Také výrobky označené „dia“ a „light“ nemusí být vždy dietní, „dia“ jsou potraviny určené pro diabetiky (nemusí být tedy nízkoenergetické), „light“ zase může znamenat, že je sice sníženo množství tuků, cukry se však ve výrobku nacházejí. Je tedy potřeba sledovat celkovou kalorickou hodnotu.

1. Špatné stravovací návyky – jedná se zejména o špatné rozdělení denních dávek potravin (ideální by mělo být v intervalu 2 – 4 hodin, aby organismus nestihl vyhladovět), vynechávání některých jídel (zejména snídaně) a celodenní hladovění s následným večerním nebo nočním přejídáním, jezení ve spěchu, hltání anebo dojídání (tento problém je častý zejména u matek, které pečují o děti a jídla po nich, někdy i po dalších členech domácnosti, dojídají).
2. Omezená fyzická aktivita – může být spojena se sedavým zaměstnáním, způsobem dojíždění do práce nebo také s ukončením sportovní činnosti následkem úrazu, časové vytíženosti, případně nechuť k jakékoliv fyzické aktivitě, ať už ke sportu, procházce nebo třeba sexu.
3. Genetické dispozice – na rozvoji obezity se podílí ve 40 – 60 %. Ovlivňují jednak sklon k tomu, na co máme chuť, způsobu zužitkování přijaté potravy a množství energie, která se v těle uloží ve formě tuků, dále pak způsob jeho rozložení, ale i svalovou mohutnost, stavbu kostí nebo sportovní založení.
4. Zvýšená pohotovost těla k ukládání tuků – je více méně ovlivněna geneticky, ale také může být následkem nevhodných stravovacích návyků a drastických, nevhodných diet. V takovém případě si tělo při snížení energetického příjmu nastaví tzv. úsporný režim a při jakémkoliv nenadálém příjmu nebo při návratu k původní stravě začne ukládat tuky ve větší míře. Současně sníží také schopnost mobilizovat uložené zásoby, takže je mnohem těžší se těchto zásob zbavit. Toto je příčinou známého „jo-jo efektu“, kdy se váha nejen vrátí na původní hodnotu, ale dokonce bývá i o několik kilogramů vyšší.
5. Vliv léků – také některá léčiva mohou být příčinou nenadálého pozvolného přibývání na váze. Zejména jsou to léky s obsahem estrogenů – antikoncepce a hormonální substituční terapie v menopauze, kortikoidů, některá antidepresiva a léky sloužící k normalizaci funkce štítné žlázy při její zvýšené aktivitě. Pokud pozorujete neobvyklý nárůst váhy po užívání těchto léků, poraďte se svým ošetřujícím lékařem, jestli pro vás existuje vhodnější způsob léčby.
6. Individuální zpracování přijaté potravy – souvisí také s genetickou výbavou a je příčinou toho, proč se dvě osoby se stejným energetickým příjmem liší výsledným uložením energie ve formě tuků, a tedy hubnutím, případně tloustnutím. Živiny, které v potravě přijímáme, se v těle mění do tzv. zužitkovatelné formy, vzniká energie a teplo. Energie se z části využije pro různé pochody v těle, teplo se uvolní. Poměr je u každého z nás individuální. Energie, která se v těle nespotřebuje, se pak ukládá ve formě tuků na „horší časy“. Ta, kterou tělo spotřebuje v klidu nebo ve spánku, se pak označuje jako bazální metabolismus. I ten je u každého jiný, do určité míry ovlivněn geneticky, stravovacími návyky a životosprávou je však možné jej ovlivnit (nastartovat, nebo naopak zpomalit).
7. Krizová období v životě – v některých etapách našeho života jsme, ač si to kolikrát neuvědomíme, také náchylnější k navýšení své váhy. U žen je to v souvislosti s hormonálními změnami v období puberty, těhotenství a po porodu a pak v období menopauzy, může to být ale také po vstupu do manželství, při změně práce nebo v období zvýšeného stresu. U mužů pak také v období, kdy vstoupí do manželství, změní práci nebo musí přestat dělat oblíbenou činnost (ať už následkem úrazu, nebo nedostatku času). Riziková jsou také období, která souvisejí s finančním nedostatkem, případně hojností (koupí si nové auto, kupuje více jídla, „dopřává si“). Určitě by bylo možné jmenovat spoustu dalších období, kterými si zřejmě nejeden z nás ve svém životě prošel.
8. Neznalost a neinformovanost – neznalost v oblasti správné výživy, kalorických hodnot potravin a jejich využitelnosti pro organismus a blahodárného působení pohybu nejen na naši fyzickou, ale také psychickou kondici, to vše je možné jmenovat. Ať už je to proto, že se nechceme zajímat, nebo proto, že je to pro nás složité k pochopení. Důležitá je správná motivace, odhodlání a uvědomění si, že je potřeba problém s nadváhou nebo obezitou řešit, nebýt lhostejný ke svému vzhledu. Toho bohužel často zneužívají ať už rádoby výživoví poradci, nebo výrobci nejrůznějších léků na hubnutí bez lékařského předpisu a jiných hubnoucích pomůcek.

Zdravotní komplikace

S obezitou je spojena řada zdravotních komplikací:

• cukrovka II. typu (na inzulinu „nezávislá“, někdy také výstižně označovaná jako „trest za obezitu“),
• vysoký krevní tlak,
• ischemická choroba srdeční,
• cévní mozkové příhody,
• žilní tromboembolie,
• otoky dolních končetin,
• dna,
• degenerativní onemocnění kloubů,
• zhoršená ventilace plic,
• potíže s menstruací a otěhotněním,
• zažívací potíže (postižení žlučníku, slinivky a tukové postižení jater),
• inkontinence,
• zvýšený výskyt nádorových onemocnění,
• zhoršené hojení ran,
• kožní infekce (plísně, ekzém).

Často se také můžeme setkat s pojmem endokrinologizace obezity. Znamená to, že při velkém zvýšení váhy dochází ke změně činnosti řady endokrinních žláz. Důsledkem je ovlivnění produkce některých hormonů v těle (např. kůry nadledvin, štítné žlázy nebo zadního laloku hypofýzy) a zadržování vody v těle.

Kromě toho se bílá tuková tkáň sama o sobě chová jako velká endokrinní žláza. Produkuje řadu hormonů, které se souhrnně označují jako ADIPOKINY. Ty informují mozek o energetických zásobách organismu, potřebě ukládat tuky nebo je štěpit a pocitech sytosti nebo hladu. Zjednodušeně řečeno, řídí energetické hospodářství našeho těla. Mají však také vliv na další pochody v těle, např. ovlivňují zánětlivé změny, imunitní odezvu nebo stav cév. Mezi ty nejznámější patří leptin (reguluje příjem a výdej energie a chuť k jídlu), adiponektin (tzv. hodný hormon tukové tkáně, který snižuje rezistenci na inzulin, chrání cévy a játra) a ghrelin (hormon hladu).

Řešení a léčba obezity

V ideálním případě by se mělo obezitě předejít. Existuje několik preventivních doporučení, která nám mohou pomoci:

• sledovat svou váhu (příliš rychlé změny na váze mohou být signálem nějakého onemocnění)
• dodržovat zásady správné výživy
• všeobecně udržovat zdravý životný styl
• mít dostatek pohybu (pro udržení kondice stačí např. cca 10 000 kroků denně = 7 – 8 km chůze)
• pokud si všimneme narůstání váhy a nezvládneme si s tím sami poradit, je na čase vyhledat odbornou pomoc (ověřeného výživového poradce, ošetřujícího lékaře, lékárníka)

Léčba obezity musí být komplexní, a to za účasti spolupráce několika odborníků – ošetřujícího lékaře, dietologa nebo nutričního specialisty, gastroenterologa a psychologa (v některých případech také endokrinologa, diabetologa a chirurga). Je individuální s ohledem na zdravotní stav, způsob zaměstnání, možnosti fyzické aktivity a dosavadní způsob stravování.

Pomoc můžeme hledat také na internetu. Je spousta organizací, které se zaměřily na podporu při hubnutí. Poskytují jak informace, tak možnost poradenství on-line a motivaci při hubnutí, např. na stránkách www.stob.cz. Existuje také velké množství různých skupin na sociálních sítích, ke kterým se můžeme připojit a vzájemně se podporovat a motivovat. Rovněž některé lékárny se zapojily do boje proti obezitě v projektu „Podpora při snižování hmotnosti“ – jejich seznam najdete zde: https://www.lekarnici.cz/Pro-verejnost/Odborne-poradenstvi-v-lekarnach/Podpora-snizovani-hmotnosti.aspx.

Je potřeba si uvědomit, že jakékoliv „zázračné přípravky“ nejsou bez vhodných dietních opatření a přiměřené fyzické aktivity samy o sobě účinné. Mohou pouze doplnit a podpořit proces hubnutí. V tomto ohledu je možné doporučit např. přípravky s CLA (konjugovanou kyselinou linolenovou), která spolu s fyzickou aktivitou podporuje odbourávání tukové tkáně, podobně působí také přípravky s obsahem karnitinu. K oblíbeným přípravkům patří rovněž ty s obsahem zelené kávy (snižují vstřebávání cukrů), exotického ovoce acai (které je vhodné jednak k nastartování spalování, jednak k detoxikaci), synefrinu (látka z oplodí pomerančovníku) nebo třeba chromu (který by měl snižovat chuť na sladké). Vhodným doplňkem může být také vláknina – bobtnající polysacharid, který vyvolává pocit sytosti a snižuje chuť k jídlu (ať už čistě přírodní formě – psyllium, nebo ve formě různých přípravků např. Obesimed Forte® a OBEZIN™).

Z farmakologicky účinných látek můžeme zmínit např. fentermin (známé „zlaté vejce“) nebo třeba orlistat, který blokuje ve střevě vstřebávání tuků. Tyto přípravky jsou vázány na lékařský předpis (orlistat v menší síle byl také k dostání bez předpisu pod názvem Alli®) a jejich použití je omezeno zdravotním stavem pacienta a snášenlivostí účinných látek.

V některých případech je nutné i chirurgické řešení (tzv. bariatrická chirurgie) – např. podvázání žaludku, zavedení balonku apod. Tento způsob se volí u vyšších stupňů obezity a v případech, kdy nezabírá obvyklý postup léčby.

Závěr

Na závěr je potřeba dodat, že obezita je problém nejen zdravotní a estetický (omezená schopnost najít vhodného partnera), ale také společenský (častá diskriminace) a pracovní (nižší schopnost možnosti uplatnění a pracovního zařazení) a v neposlední řadě rovněž ekonomický (vysoké náklady na léčbu zdravotních komplikací, vyšší riziko úmrtnosti, častá pracovní neschopnost, odchod do invalidního důchodu)a emoční (zhoršená kvalita života, deprese).

Důležité je nebýt lhostejný, nestydět se, najít motivaci, mít podporu rodiny, partnera, přátel i kolegů a pustit se do boje. Nejlépe v období, kdy se ještě pohybujeme v rozmezí pro nadváhu a nemáme zdravotní komplikace ve významném rozsahu. Není to snadné a výsledek může na sebe nechat chvíli čekat, to nás ale nesmí odradit! Pokud vydržíme a nevzdáme se, úspěch se dostaví a budeme odměněni nejen krásnějším a zdravějším tělem, ale také větší chutí do různých činností (cvičení, sex, setkávání se s přáteli) a celkově do života, lepší náladou a obdivem okolí. To vše jednoznačně stojí za to!

PharmDr. Kateřina Dubská

Lékárna Dům zdraví, Hodonín

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.