Čím nahradit cukr? Zkuste stévii a chraňte tak své zuby před zubním kazem

Řepný cukr, který běžně používáme na slazení, je chemicky sacharóza. Jedná se o sloučeninu složenou z glukózy a fruktózy. V těle je sacharóza štěpena enzymaticky na jednotlivé složky:

• Fruktózu (ovocný cukr) - Fruktóza je velmi oblíbeným sladidlem, zejména v potravinářství. Je levná na výrobu a vykazuje o něco vyšší sladivost než sacharóza. V cukrovinkách ji můžete často najít jako součást glukózo-fruktózového sirupu, což je směs glukózy a fruktózy v poměru 40:60. Pozitivní vlastností fruktózy je, že se vstřebává pomaleji než sacharóza, a tím nezvyšuje hladinu cukru v krvi tak rychle jako sacharóza. Avšak při konzumaci většího množství tohoto sladidla byla zjištěna řada nežádoucích účinků. Dlouhodobé zvýšené dávky fruktózy vedou ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, obezity či poškození jater.
• Glukózu (hroznový cukr) - Jedná se o zdroj energie pro všechny buňky v těle a o látku naprosto nezbytnou pro správné fungování mozku a červených krvinek. Ve vyspělých státech je ovšem přijímána v nadbytku a následně vede nejen ke vzniku obezity a cukrovky, ale i ke zvýšenému výskytu plísňových onemocnění či zubnímu kazu.

Čím lze nahradit cukr?

Exituje celá řada náhradních sladidel, která se snaží lidské tělo ošálit sladkou chutí, ale nevykazují žádnou nebo jen minimální energetickou hodnotu. Řeč je o umělých sladidlech.

Prvním objeveným umělýmsladidlem byl v roce 1879 sacharin. Od té doby se seznam značně rozrostl. Jmenovat můžeme např. cyklamát, acesulfam K, což jsou látky čistě syntetické, nebo aspartam a sukralózu, což jsou modifikované přírodní látky. Aspartam vzniká sloučením dvou aminokyselin - kyseliny asparagové a fenylalaninu (nesmí ho tedy používat osoby s fenylketonurií), sukralóza se zase vyrábí ze sacharózy.

Přečtěte si také: Guarana: Zázračné produkty na hubnutí i pro lepší náladu?

Jistou nevýhodou umělých sladidel bývá jejich odlišná chuť od řepného cukru a nejasnosti ohledně jejich zdravotní nezávadnosti. Každý rok je zkoumána zdravotní nezávadnost umělých sladidel mnoha studiemi a prozatím nelze jednoznačně říci, zda jsou všechna bezpečná. Vyhodnocení studií navíc komplikuje to, že umělá sladidla užívají častěji lidé s vyšším rizikem kardiovaskulárních komplikací nebo jinými onemocněními a nejde tedy s jistotou potvrdit či vyvrátit jejich možný negativní vliv na zdraví.

Při prozkoumání složení některých výrobků, často nalezneme kombinace různých sladidel. Některá sladidla se totiž v kombinaci s jinými stávají ještě sladšími, do výrobku jich potom stačí dát méně, a tím se sníží náklady na výrobu. Dalším důvodem je snaha o odstranění nepříjemné chuti některých umělých sladidel (hořká chuť, kovová pachuť…) a přiblížit se co nejvíce chuti sacharózy.

Existují také náhrady cukru přírodního původu. Do této skupiny lze zařadit:

• med (směs volné glukózy a fruktózy) a další přírodní cukry, např. javorový sirup, datlový cukr a melasu
• fruktózu
• polyalkoholy přírodního původu (avšak vyráběné synteticky) - sorbitol, mannitol, xylitol, erythritol
• steviosidy - obsahové látky stévie

Med, přírodní cukry a fruktóza vykazují energetickou hodnotu velmi podobnou sacharóze, zbylé sloučeniny jsou s nulovou nebo velmi nízkou energetickou hodnotou.

Stévie

Stévie sladká (Steviarebaudiana) je rostlina původem z Jižní Ameriky. Zde i jinde na světě, zejména v Japonsku, je užívána již řadu let. Použití v členských státech EU však bylo schváleno teprve v roce 2011. Její sladivost je asi 200 - 300x vyšší než u sacharózy. Díky své tepelné stálosti jilze použít ke slazení studených i teplých nápojů, na vaření a pečení.

V potravinářství se stévie používá především ke slazení jogurtů, cereálií, žvýkaček a nápojů. Stévie je velmi vhodné sladidlo zejména pro diabetiky. Bylo zjištěno, že zvyšuje citlivost na inzulín a dokonce i podporujejeho tvorbu. Mimo antidiabetického účinku ale vykazuje i účinek antioxidační a antimikrobiální.

Tím však výčet pozitivních vlastností stévie nekončí. Steviosidy (chemicky steviolové diterpenové glykosidy) jsou účinné látky, se schopností zastavovat růst bakterií, které způsobují zubní kaz, a tím dokáží zamezit jeho vzniku. Ve výzkumu je i použití stévie na buňky nádorového bujení, či na snížení krevního tlaku. Na výsledky si ovšem budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Extrakt ze stévie je k dostání v podobě tablet, prášku, kapek nebo si stévii můžete i sami vypěstovat. Začít můžete buď od semínka, nebo si ji koupit již předpěstovanou. Rostlinu lze konzumovat v čerstvém, sušeném či mraženém stavu.

Jaká sladidla pro diabetiky?

Pro diabetiky se jako ideální sladidlo jeví stévie, umělá sladidla, či přírodní polyoly (sorbitol, mannitol, xylitol, erythritol).

Špatnou volbou je fruktóza, která bývá ovšem častou součástí DIA výrobků. Poslední studie provedené u diabetiků odhalily její možné nežádoucí účinky na kardiovaskulární systém, zvýšený výskyt retinopatií (onemocnění cév oční sítnice) či rakoviny slinivky břišní.

Jaká sladidla používat při snižování hmotnosti?

Za nezvladatelné chutě na sladké může často rozkolísaná hladina glykémie. Základem při snižování hmotnosti by tedy měl být vyvážený jídelníček, kde jsou upřednostňovány potraviny s nižším glykemickým indexem, které nezpůsobují výrazné výkyvy glykémie. Pokud i přes vyvážený jídelníček máte neodolatelnou chuť na sladké, můžete použít při přípravě pokrmu či slazení nápojů nízkoenergetická sladidla, stejně jako u diabetiků platí, že jako ideální se jeví stévie, umělá sladidla či přírodní polyoly.

Autor:

PharmDr. Nora Tůmová

Lékárna Mendlovo náměstí, Brno

Revize:

PharmDr. Lucie Malečová

Ústavní lékárna IKEM, Praha 4

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.