Generické přípravky versus originální

Originální léčivé přípravky přináší na trh většinou nové léčivé látky nebo jejich kombinace. Jejich registrace a uvedení na trh podléhá přísné regulaci, na kterou u nás dohlíží Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) nebo Evropská léková agentura (EMA) v rámci Evropy. Originální léčivé přípravky musí během svého schvalování podstoupit tři fáze klinického hodnocení léčiv. Klinické hodnocení má za úkol prokázat kvalitu, bezpečnost a účinnost léčivých přípravků. Tyto studie probíhají na lidech. Existují také preklinická testování, která klinickým hodnocením předchází, kdy se léčiva testují in vitro (na izolovaných buňkách nebo tkáních), případně na zvířatech. Klinické hodnocení léčiv lze rozdělit na čtyři fáze. První tři probíhají před schválením léčivého přípravu a uvedením na trh. Čtvrtá fáze, poregistrační, probíhá po uvedení léčivého přípravku na trh a hodnotí jeho kvalitu, bezpečnost a účinnost při užívání léku v běžné populaci.

V první fázi klinického hodnocení je potenciální léčivý přípravek podán většinou zdravým dobrovolníkům. Hodnotí se zejména toxicita a stanovuje se vhodná dávka pro člověka. V druhé fázi klinického hodnocení je léčivý přípravek podáván menší skupině nemocných,
pro které bude léčivý přípravek v případě schválení určen. V této fázi jsou nemocní vybíráni podle striktních kritérií (např. pohlaví, věk a stádium nemoci) a hodnotí se jak indikace léčivého přípravku, tak i nežádoucí účinky. Třetí fáze klinického hodnocení srovnává nový léčivý přípravek s léčivem, které je v dané indikaci používáno a je považováno za standardní
a nejúčinnější v léčbě daného onemocnění. Této fáze hodnocení se účastní několik set až tisíce pacientů a je hodnocena účinnost a bezpečnost léčiva. Tito pacienti jsou také vybíráni podle přísných kritérií a mnohdy jsou do třetí fáze klinického hodnocení zapojeni pacienti po celém světě.

Výsledky ze všech tří fází klinického hodnocení jsou pak předkládány SÚKLu nebo EMA pro potřeby registračního řízení, na jehož základě může být nový léčivý přípravek registrován a uveden na trh. Registraci podléhají humánní hromadně (průmyslově) vyráběné léčivé přípravky.

Z předešlého je patrné, že cesta nového léku trh není snadná a jsou s ní spojeny i velké finanční náklady. Aby se vynaložené finance farmaceutické firmě vrátily a výzkum a vývoj nových léčiv pro ně nebyl ztrátový, jsou originální léčivé přípravky patentově chráněny. Patent chrání nový lék již v průběhu klinického hodnocení a trvá většinou 10 let po jeho registraci. To znamená, že jiná farmaceutická firma nesmí po tuto dobu uvádět na trh léčivý přípravek se stejnou léčivou látkou. Výsadní postavení originálního léčivého přípravku na trhu umožňuje firmě návrat vynaložených financí. Po uplynutí doby, po kterou byl lék patentově chráněn, mohou i ostatní firmy uvádět na trh léčivé přípravky se stejnou účinnou látkou. Obvykle za výrazně nižší cenu, protože nemusí znovu vynakládat peníze na zdlouhavé
a finančně náročné klinické hodnocení. Takové přípravky jsou běžně označovány jako „generika“.

Originální léčivé přípravky tedy přináší na trh nová léčiva. Bez nich by nedocházelo k pokroku v léčbě, minimalizování nežádoucích účinků již zavedených léků nebo léčbě dosud neléčitelných onemocnění. Generické léčivé přípravky zajišťují dostupnost léků pro všechny pacienty v dostatečném množství a přispívají tak k finanční udržitelnosti zdravotního systému.

Generické léčivé přípravky znamenají úsporu jak pro zdravotní systém,
tak i pro pacienty. Pro uvedení generického léčivého přípravku na trh není potřeba provádět klinické hodnocení léčiv ve stejném rozsahu, jako tomu bylo u originálního přípravku, ale probíhají tzv. bioekvivalenční studie. Bioekvivalence znamená, že se po podání generika vstřebá do krve stejné množství léčivé látky jako v případě originálního přípravku. Tato hodnocení jsou většinou prováděna na zdravých dobrovolnících. Každému účastníkovi studie je s určitým časový odstupem podán jak originální léčivý přípravek, tak generikum a je u něj změřena koncentrace léku v krvi. Tento postup umožňuje odstranit rozdíly ve vstřebávání léků mezi jednotlivci, protože jsou naměřené hodnoty porovnávány vždy u stejné osoby. Léčivé přípravky jsou považovány za bioekvivalentní, pokud je množství a rychlost vstřebané účinné látky podobné jako u látky referenční. Přípustné rozmezí je 80 – 125 % originálu. Jak už bylo řečeno na začátku, tak generika obsahují stejnou účinnou látku, ve stejném množství a stejné lékové formě jako originální léčivý přípravek. Od originálu se však liší pomocnými látkami (látky nutné k tomu, aby bylo možné vytvořit např. tabletu nebo mast). Pomocné látky mohou ovlivnit např. uvolňování léčivé látky, vzhled léčivého přípravku nebo texturu mastí a krémů.

Originální přípravky a generika tedy nejsou zcela totožné léčivé přípravky, a proto
by se generická substituce, záměna léčivých přípravků vyráběných různými firmami, měla dělat s rozmyslem a ne pouze s ohledem na výši doplatku. Ke generické substituci se nejčastěji přistupuje v případě, že je léčivo momentálně nedostupné na trhu, byla ukončena výroba apod. Generickou substituci může lékárník provádět bez souhlasu lékaře, pokud není na receptu uvedeno „nezaměňovat“, ale musí s ní souhlasit pacient. Samozřejmě musí být splněna podmínka, že léčivý přípravek obsahuje stejnou účinnou látku, ve stejné síle a má stejnou lékovou formu. Popřípadě je možná změna dávkování (např. místo jedné tablety obsahující 20 mg léčiva bude brát pacient dvě 10 mg tablety nebo se dá vybrat přípravek s nižší silou,
u kterého není nutné půlit tablety). Na vyžádání pacienta může být vybrán lék s nižším doplatkem.

Existují léčiva, u kterých je generická substituce nevhodná, protože by se hladina těchto léčiv neměla s časem měnit a kolísat. Jedná se o teofylin, lithium, hormony štítné žlázy, warfarin, antiepileptika, imunosupresiva, léky ovlivňující srdeční rytmus, léky na anorexii (působící centrálně), tricyklická antidepresiva a léky na diabetes (cukrovku). Účinek těchto léků nastupuje postupně a je ovlivněn pochody v těle. Změny hladin těchto léčiv v těle by mohly vést až k neúčinnosti nebo naopak zvýšenému výskytu nežádoucích účinků. Pokud je nutné záměnu provést, musí být vždy konzultována s lékařem. Záměna léků může být nevhodná také u některých pacientů. Opatrnost je na místě u jedinců, kteří trpí častými lékovými alergiemi, kteří berou více než 5 léčivých přípravků, pacientů kteří měli v minulosti negativní reakci na generickou substituci nebo velmi starých osob. Generická substituce by měla být omezena v případě transdermálních náplastí nebo záměny krémů a mastí (masti a krémy mají odlišné vlastnosti, které výrazně ovlivňují nejen vlastnosti léčivého přípravku, ale také uvolňování léčiva a jeho prostup kůží). Dále také u tablet s řízeným uvolňováním (většinou mají v názvu zkratky SR, MR, RET), které by neměly být zaměňovány bez vědomí lékaře. Požadavky na takové tablety jsou vyšší než u běžných tablet a uvolňování léčiva z tablety se může významně lišit.

Přesto, že výrobci generik nemusí provádět náročná klinická hodnocení léčiv ve stejném rozsahu jako výrobci originálů, nejsou jejich výrobky méně kvalitní. Vhodnost generické substituce by měla být konzultována v lékárně nebo u lékaře. Pacient by měl o možnosti záměny léků vědět a může alternativu od jiného výrobce vyzkoušet, pokud to lékař na receptu nezakázal. Pacienti tak mají možnost vybrat si vhodný tvar tablety (např. u léků od bolesti nebo antibiotik), chuť předepisovaného přípravku nebo nepřítomnost určité pomocné látky (např. nealkoholické složení nebo nepřítomnost zvířecí želatiny). V případě, že by generikum pacientovi nevyhovovalo, dá se vrátit k původnímu léku nebo vyzkoušet generikum jiného výrobce. Generika představovala na počátku roku 2016 více než 40 % z celkového objemu předepisovaných léků v Evropě; v Německu dokonce 73 %.

Pokorová Jana, Mgr.

Nemocniční lékárna FN, Hradec Králové

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.