Diabetes u dětí

Příznaky cukrovky nejsou v počáteční fázi nijak typické. Dítě hubne, je unavené, malátné, nevýkonné a spavé. Glukózu přijatou z potravy tělo neumí zpracovat, a proto koluje v krvi. V rozvinutějším stadiu tělo začne propouštět glukózu do moči, která je tak sladká a lepkavá. A tím je vlastně způsobeno nadměrné močení, protože glukóza s sebou strhává také vodu. Některé děti se dokonce v noci začínají opět pomočovat. Výsledkem je větší žíznivost dětí.

Také využití látek z potravy je neúčinné - tělo je vylučuje močí. Proto sahá do svých zásob a dítě hubne. Místo toho, aby získávalo energii z glukózy, dochází k rozkladu tuků. Vedlejším produktem takového metabolismu jsou potom ketolátky, jako je např. aceton. U těchto diabetiků si můžeme všimnout acetonového zápachu z úst. Přidružuje se zvracení, bolest břicha a rozvíjí se ketoacidóza. Ketoacidóza proto, že lidský organismus je ketolátkami okyselován. Hromadění kyselých a dalších látek, ztráta a nedostatek vody v lidském organismu a další změny v těle vedou ke stavu, kterému říkáme diabetické kóma. To bez nasazení inzulinu vedlo v dobách minulých ke smrti dítěte.

I když prvotní příznaky přímo pro cukrovku nesvědčí, není radno je podceňovat a přičítat je třeba zvýšené fyzické aktivitě. Obzvláště pokud se objevují opakovaně a přetrvávají. Často se ve zvýšené míře objevují při nemoci, jako je chřipka nebo angina, kdy se zvyšuje potřeba inzulinu. Minimálně je na místě informovat ošetřujícího dětského lékaře.

U dětí se diabetes může projevit již od narození nebo se rozvíjí v raném věku. Nejčastější výskyt je ovšem v předškolním a školním věku, obzvláště pak v období puberty.

Čtěte také: Cukrovka v těhotenství

U novorozenců je onemocnění poměrně vzácné. Projevuje se v prvních dnech či týdnech života. Příčina vzniku je zde ovšem trochu někde jinde, zřejmě se jedná o vrozenou poruchu látkové výměny. Onemocnění se může po několika týdnech léčby inzulinem postupně vytratit, proto je možno léčbu inzulinem přerušit. V některých případech se za pár let diabetes objeví znovu.

U kojenců se může projevit skutečný diabetes 1. typu. Dítě nepřibírá na váze, přičemž hodně močí. Moč je světlá, plenka je lepkavá, neboť kojenecká moč obsahuje hodně glukózy. V léčbě se v prvním roce života uplatňuje depotní (dlouho působící) inzulin ve dvou či ve třech denních dávkách. Rychle působící inzulin se podává velmi zřídka nebo vůbec, neboť může způsobit velmi dramatický pokles glykémie. Co se týče stravovacích návyků, jsou běžné jako u zdravého kojence, jedinou výjimkou je přislazování čaje řepným cukrem (sacharózou), aby nedošlo k výkyvům glykémie.

V batolecím období (2. – 3. rok života) se diabetes objevuje ve vyšší míře. Navíc toto období je velice citlivé. Dítě si začíná uvědomovat sebe samo a také si prosazovat svoje potřeby. Velmi často se rodiče a děti dostávají do prvních konfliktních situací. Důležitý je laskavý, vstřícný, ale zároveň jistý přístup rodičů. Důvodem jsou pravidelné aplikace inzulinu, odběr krve k zjištění glykémie a také nutnost zavedení pravidelného stravovacího režimu.

U předškolních (4. – 6. rok života) a školních dětí je přístup obdobný. Podává se zejména depotní inzulin, který se podává ráno a večer. Rychle působící inzulin se začíná podávat ke každému hlavnímu jídlu.

V tomto období již většinou s dětmi problém není, dá se s nimi velice dobře domluvit. Jsou schopné rozpoznat a ohlásit hypoglykémii. Dítě může navštěvovat i školku, pokud není příliš často nemocné, což kompenzaci diabetu stěžuje. Personál školky by ale měl být dobře informován o nutných úpravách režimu a o příznacích a léčení hypoglykémie.

Hlavní roli v léčbě hraje kombinace inzulinu, správně sestaveného jídelníčku, který má být pestrý s obsahem dostatečného množství tekutin a živin pro správný růst a vývin dítěte, a vhodně zvolené pohybové aktivity.

Léčba inzulinem je při DM 1. typu celoživotní. U dětí se podávají zejména humánní typy inzulinů, jelikož jejich aplikace bývá bez nežádoucích účinků. Podávají se rychle působící inzuliny (nástup účinku je za 20 – 30 minut), středně dlouho působící inzuliny (nástup účinku za 2 – 3 hodiny) a inzulinová analoga (látky podobné lidskému inzulinu, jejich účinek je oproti klasickému inzulinu předvídatelnější).

U dětí se používá intenzifikovaný typ inzulinového programu, protože nejvíce napodobuje přirozenou sekreci inzulinu. Základem je aplikace 3 rychle působících inzulinů aplikovaných před hlavním jídlem (snídaně, oběd, večeře). K tomu se přidává 1 injekce středně působící o inzulinu večer, před spaním.

Inzulin se podává injekčně, podkožně. Místem vpichu mohou být břicho, vnější strana stehna, rameno a hýždě. V počáteční fázi aplikace se musí rodiče naučit manipulovat s dávkami inzulinu. Dávkování je individuální (závisí na věku, hmotnosti, stravě, fyzické aktivitě, dalším onemocnění) a vychází z aktuálně naměřené hodnoty glykémie před jídlem.

Aplikaci usnadňují inzulinová pera, která lze využít u větších dětí. U těch menších (novorozenci popř. kojenci) se bohužel inzulinová pera použít nedají, protože se inzulin musí odměřovat s přesností na 0,25 až 0,5 inzulínové jednotky, přičemž inzulinové pero odměřuje 0,5 (v některých případech) – 1 inzulinovou jednotku. Inzulinové stříkačky o obsahu 20 jednotek mají rysku po 0,5 jednotce, což umožňuje odběr i půl dílku, tedy čtvrt jednotky.

Během dne je nutno monitorovat hladinu glykémie (glukózy v krvi). Za normální hladinu zjištěnou před jídlem se považuje hodnota v rozmezí 3,3 – 5,5 mmol/l . Měří se i hladina po jídle, kdy po 1. hodině nemá překročit 7,7 mmol/l, za 2 hodiny 6,6 mmol/l a teprve za 3 hodiny se glykémie vrací pod hladinu 5,5 mmol/l. Ke zjištění stavu se používají glukometry. Jejich použití je snadné. Pomocí jehličky, lancety, se provede vpich do bříška prstu. Testovací proužek nasaje kapku krve a glukometr v podstatě okamžitě určí obsah cukru. Je tak možno rozpoznat nebezpečnou a život ohrožující hypoglykémii. Ta se dostaví při předávkování inzulinem nebo při nedostatečném příjmu potravy po podání inzulinu. Tato situace může nastat zejména u malých dětí, které po podání inzulinu odmítají jíst, jelikož v danou chvíli nemají na jídlo chuť.

Dále se v domácím prostředí zjišťuje glykosurie (hladina cukru v moči) a ketonurie (ketolátky v moči). Hodnoty se zapisují do diabetického deníku společně s počtem snědených výměnných jednotek (vysvětlení dále v textu) a jednotek inzulinu.

U lékaře se pak provádí další vyšetření. Hladina glykovaného hemoglobinu (červeného krevního barviva reagujícího s krevním cukrem) poukazuje na to, jak se podařilo kompenzovat diabetes v posledních třech měsících (norma 6 – 7%, odchylka nad 9%). Pravidelně se také kontroluje výška a váha dítěte a krevní tlak, funkce štítné žlázy (TSH), krevní tuky, kreatinin, odebírá se moč k posouzení mikroalbuminurie (množství bílkoviny albuminu v moči) a vyšetření očního pozadí.

Strava diabetického dítěte není o nic ochuzená, může jíst všechny druhy potravin, ovšem musí vědět, kdy, kolik a co může jíst. Diabetická dieta je v podstatě regulovaná strava, kdy 50 % stravy se skládá ze sacharidů, 25 - 30 % z tuků a 15 - 20 % tvoří bílkoviny. Aby bylo dodrženo množství sacharidů v potravě, přepočítávají se na tzv. výměnné jednotky (VJ), resp. chlebové jednotky, kdy 1 VJ obsahuje 12 g sacharidů. U jídelního plánu se počítá s 10 výměnnými jednotkami, ke kterým se připočítává 1 výměnná jednotka na každý rok života dítěte.

Čtěte také: Zásady stravování při diabetu

Důležité je také rovnoměrné rozložení stravy během dne. Základem je 6 porcí jídla, tedy 3 hlavní jídla (snídaně, oběd, večeře) a 3 doplňková jídla (přesnídávka, svačina a 2. večeře), která jsou chudší. Kojenci a batolata jí častěji, protože porce jídla jsou menší. Důležitý je i pitný režim a výběr nápoje. Doporučují se ovocné čaje, neslazené a málo sycené vody. Velmi sladké nápoje lze použít snad jen u hypoglykemických stavů. Alkoholické nápoje způsobují hypoglykémii a jsou hodně kalorické. U dětí se vůbec nedoporučují diabetické potraviny a nápoje a také umělá sladidla.

Fyzická aktivita by měla být součástí života diabetiků. Musí být ale pravidelná a přiměřená, přičemž diabetes by měl být kompenzovaný, tedy při fyzické aktivitě by se nemělo stát, že dojde k hypoglykemickým stavům. Pokud dítě pravidelně sportuje, dochází ke zvýšení citlivosti organismu na inzulin.

Děti s diabetem můžou žít plnohodnotný život jako jejich vrstevníci. Léčba je někdy náročnější, zejména v případech, kdy se diabetes nedá dlouho kompenzovat. To je zdrojem tlaku nejen na děti, ale i na rodiče. Důležitá je spolupráce lékaře – diabetologa, popř. diabetologické a dietní sestry, rodičů a dítěte. Pokud je tento vztah založen na důvěře, je zde reálný předpoklad, že se nastaví i správný postup léčby a bezproblémové zvládnutí nemoci umožní dítěti poměrně normální a šťastný život.

PharmDr. Martina Nováková

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.