Nepřímá srdeční masáž – určitě ji zvládnete

Vlastní bezpečnost na prvním místě

Vždy, než zachránce začne komukoliv poskytovat první pomoc, musí nejprve pomyslet na vlastní bezpečí. To není sobectví. Zraněný či mrtvý zachránce již nikomu nepomůže. Pokud zachránci nehrozí nebezpečí, je třeba zjistit, v jakém stavu se postižený nachází. Zachránce jemně zatřese jeho rameny a hlasitě se zeptá, zda je v pořádku. Když postižený reaguje a nehrozí mu žádné další nebezpečí, ponechá ho v té poloze, ve které se nachází. Pokud je to nutné, zajistí pro něj další odbornou pomoc.

Dýchá postižený normálně?

Jestliže postižený nereaguje, zavolá si zachránce někoho na pomoc a začne pátrat po přítomnosti a charakteru dýchání. Záklonem hlavy a zvednutím brady se uvolní dýchací cesty postiženého. Následně se zachránce skloní nad jeho obličej tak, aby viděl pohyb hrudníku.

Pokud postižený dýchá – a pokud nejsou nepříznivé okolnosti (velký hluk, silný vítr...) - jsou pouhým uchem slyšitelné dýchací šelesty a na tvář zachránce dopadá proud teplého vydechovaného vzduchu. Jedná se tedy o kontrolu dýchání třemi smysly: pohled, poslech, pocit. Kontrola přítomnosti dýchání trvá přibližně 10 vteřin. Vzhledem k tomu, že v mimořádných a silně stresujících situacích ubíhá časová osa nestandardně (většinou výrazně rychleji), doporučuji si těch 10 vteřin odpočítat.

Pro zachránce je nejdůležitější informace, zda postižený dýchá či nedýchá normálně. Netřeba hledat složitosti – pokud je čtenář schopen číst tento článek, dýchá normálně. Je-li přítomno normální dýchání postiženého, rozhodně není vyhráno, ale je to lepší alternativa k situaci, kdy postižená osoba buď nedýchá vůbec, nebo má tzv. gasping, což je dýchání „divné“: hlučné, nepřirozené, zpomalující se – jako by postižený lapal po kyslíku (synonymum pro gasping je dýchání lapavé či terminální), kdy se jedná o zástavu krevního oběhu a je plně indikovaná resuscitace. Má-li zachránce jakékoliv pochybnosti, zda se u postižené osoby jedná o dýchání normální či nikoliv, musí zvolit pro postiženého bezpečnější variantu, tedy považovat stav za zástavu krevního oběhu.

Život ve vašich rukou

Pokud je u zachránce přítomen pomocník, aktivuje na telefonním čísle 155 operační středisko zdravotnické záchranné služby (ZZS) a zachránce zahájí ihned resuscitaci. Je-li zachránce sám, zavolá po zjištění zástavy operační středisko ZZS on a teprve poté zahájí resuscitaci podle instrukcí operátora (tzv. telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Pro lepší komunikaci se záchranáři je vhodné si na telefonu aktivovat funkci hlasitého odposlechu (doporučuji nacvičit předem).

Je-li k dispozici automatizovaný externí defibrilátor (AED), nechá jej zachránce přinést a po zapnutí postupuje podle pokynů přístroje. Obsluha AED je velmi jednoduchá – intuitivní – a kromě jiného pomáhá zachránci s postupem resuscitace. Je proto potřeba postupovat podle těchto pokynů a poslechnout je zvláště tehdy, je-li indikovaný defibrilační výboj (zachránce ani nikdo z přítomných se při provádění defibrilace nesmí postiženého dotýkat!).

Resuscitace dospělého se dnes zahajuje kompresemi hrudníku. Zachránce musí uvolnit oděv tak, aby se na hrudníku postiženého dobře orientoval. Podle zkušeností je oproti trhání či rozstřihování textilií rychlejší jejich vyhrnutí, rozepnutí knoflíků. U žen je nutné uvolnit podprsenku, aby netísnila hrudník, u mužů hodně utaženou vázanku.

Poté si zachránce klekne z boku vedle hrudníku postiženého s koleny mírně od sebe. Položí zápěstní část dlaně (bázi dlaně) na střed jeho hrudníku. U většiny osob se kompresní bod nachází mezi prsními bradavkami. Ne vždy se lze orientovat podle prsních bradavek. Báze dlaně leží v ose hrudníku a neměla by přesahovat spojnici oblouků žeberních na nadbřišek. Na hřbet první ruky se shora přiloží dlaň druhé ruky a prsty se propletou, aby netlačily na žebra.

Zachránce propne svoje horní končetiny v loktech a nakloní se nad hrudník postiženého tak, aby horní končetiny směřovaly kolmo dolů. Přes napjaté paže stlačuje hrudní kost do hloubky přibližně 5 cm, ale ne více než 6 cm (pozor na příliš velkou hloubku při prvé kompresi!). Správná technika stlačování hrudníku je ta, že se přes napjaté paže přenáší část hmotnosti horní poloviny těla, osa otáčení je v kyčlích. Frekvence kompresí je 100 až 120 kompresí za minutu.

Zachránce bude mít správnou frekvenci kompresí tehdy, bude-li je provádět do rytmu některé ze známých písní. Těch je více (Skákal pes přes oves, Beskyde, Beskyde...), nejvhodnější jsou ale Rolničky v klasickém aranžmá. Stlačení hrudníku má trvat stejně dlouho jako jeho uvolnění. Při uvolnění se musí hrudník dostat do výchozí polohy. Ruce zachránce zůstávají v kontaktu s hrudníkem postiženého, ale nesmí jej komprimovat trvale. Komprese hrudníku se provádějí nepřerušovaně až do příjezdu záchranné služby, či do vystřídání zachránce. Je-li přítomno více zachránců, měli by se střídat po dvou minutách tak, aby nedošlo k přerušení kompresí.

Kompletní resuscitaci provádějí vyškolení zachránci

Školení zachránci mohou provádět resuscitaci kompletní. Po 30 kompresích se uvolní dýchací cesty výše popsaným záklonem hlavy a zvednutím brady. Palcem a ukazováčkem ruky položené na čele se stiskne měkká část nosu, čímž zachránce uzavře nosní dírky. Ústa postiženého se ponechají otevřená.

Zachránce se normálně nadechne, obejme svými rty ústa zachraňovaného a pevně se na ně přitiskne. Poté vdechuje do úst postiženého plynule po dobu jedné vteřiny (odpočítat „jednadvacet“ – při resuscitaci má většina zachránců tendenci dobu vdechu výrazně zkracovat, což je škodlivé!). Přitom zachránce sleduje, zda se hrudník zachraňované osoby zvedá, v tom případě je umělý vdech účinný.

Množství vzduchu, které zachránce aplikuje při správné technice umělého dýchání, je poměrně malé. Není nutné znát vzorec pro výpočet dechového objemu, který by se stejně bez pomůcek změřit nedal. Zachránce by měl při umělém vdechu aplikovat takové množství vzduchu, aby se hrudník postiženého zvedal jenom do té výšky, jako kdyby sám normálně dýchal. Následně se při stále uvolněných dýchacích cestách ústa zachránce oddálí, aby mohlo dojít k výdechu. Zachránce pokles hrudníku sleduje. Jakmile hrudník přestane klesat, provede se po nádechu stejným způsobem druhý dech.

Nedochází-li ke zvedání hrudníku, není umělá ventilace účinná. Většinou stačí úprava techniky (větší záklon hlavy, lepší utěsnění nosu, více se přitisknout na rty postiženého). Je však vhodné vědět, že existují jedinci, kteří jsou i pří správném provádění ventilace výše popsaným způsobem „neprodýchnutelní“. V tom případě se ihned přechází na provádění nepřerušovaných kompresí hrudníku.

Jestliže je umělé dýchání účinné, pak po druhém umělém dechu se bez prodlení naváže kompresemi hrudníku v dříve zvoleném kompresním bodě. Dva umělé dechy se střídají vždy s 30 kompresemi. Při prováděném umělém dýchání by přerušení kompresí hrudníku umělými dechy nemělo být delší než 10 vteřin.

Pokud se zachránci podaří dosáhnout toho, že postižený začne sám normálně dýchat (což je však výjimečné), uloží jej do zotavovací polohy (obrázky lze najít na internetu). Důležité je, že v zotavovací poloze je hlava postiženého v mírném záklonu a obličej skloněný dolů k zemi či podložce. Důvodem je menší pravděpodobnost, že se tekutina (krev, zvratky, mozkomíšní mok) dostane do plic a způsobí udušení či následný zánět.

Co je důležité si zapamatovat?

Ze dvou výše popsaných resuscitačních technik jsou nejdůležitější správně prováděné a nepřerušované komprese hrudníku. Technika umělé ventilace plicní je složitější, její správné provádění neškolenými zachránci je spíše raritní. Navíc dochází ke ztrátovým časům při přesunech zachránce od hrudníku k hlavě a zpět. Zanedbatelná není ani skutečnost, že při provádění umělé ventilace z plic do plic bez bariérových pomůcek dochází k intimnímu kontaktu zachránce s postiženým. Obavy z přenosu některých infekčních nemocí tak nejsou neopodstatněné. Ve většině základních kurzů KPR se technika umělé ventilace plicní už dnes ani neučí.

Již mnoho let se přítomnost krevního oběhu nezjišťuje podle přítomnosti či nepřítomnosti pulzu na velkých tepnách, ale podle přítomnosti a stavu dýchání. Pokud je postižená osoba v bezvědomí a dýchá normálně, je krevní oběh přítomný (a samozřejmě naopak)!

V posledních letech se v resuscitačních doporučeních objevilo doporučení, aby se zachránci nebáli toho, že prováděnou resuscitací mohou postiženého poškodit. Je pravda, že postižený může být mnohem více poškozen tím, že se u něj resuscitací nezahájí, nicméně musí se jednat o resuscitaci v indikovaných případech. Zachránci neudělají nic špatného, pokud zahájí resuscitaci u postiženého, který je v bezvědomí a nedýchá normálně a pokud tuto resuscitaci budou provádět správnou technikou, tedy komprese do hloubky přibližně 5 cm s frekvencí 100–120 za minutu.

Nebojte se zachránit život

O záchraně lidského života v případě srdeční zástavy jste se v minulých letech mohli dozvědět více v rámci kampaně Nebojte se zachránit lidský život. Od září 2017 do října 2021 probíhala tato akce ve vybraných lékárnách.

Autor: MUDr. Jiří Pokorný, Ph.D.

Revize (srpen 2024): PharmDr. Lucie Malečová

(Zpracováno podle Doporučených postupů pro resuscitaci Evropské rady pro resuscitaci 2021)

Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.