Oční vady u dětí

Očním vadám u dětí je nutno předcházet od narození. Proto již v porodnici probíhá první vyšetření zraku. Jedná se o vyšetření jednoduchým oftalmoskopem, který prosvítí zornici. Lékař pozoruje, zda dochází k odrazu světla od sítnice, k tzv. červenému reflexu. Pokud se odraz nevrátí zpět, je zde možnost existence novorozenecké katarakty, tedy šedého zákalu. Postižení se nejčastěji řeší chirurgickou cestou. Prevence spočívá v dalších kontrolách, dítě často nosí speciálních čočky a postižené oko trénuje tím, že po určitou část dne překrývá tato speciální čočka oko zdravé. Vývoj zraku se pravidelně každé tři měsíce kontroluje u oftalmologa.

Další starost o zrak dítěte přechází zejména do rukou rodičů. Kritický je první rok života dítěte. U malého miminka se pozoruje, zda dostatečné reaguje na zrakové podněty, otáčí se za hračkami, reaguje na světlo, příliš neslzí, podivně oči nestáčí či zda oči nemají podezřelou barvu.

Od šestého měsíce se mohou začít projevovat některé oční vady. Zejména v období předškolního věku je důležité péči o zrak nezanedbat, protože některé zrakové funkce je možno ovlivnit pouze v tomto období, tzn. cca do 6 - 8 let věku dítěte, kdy je vývoj zraku a prostorového vidění ukončen. Poté již hrozí trvalé postižení zraku.

Z toho důvodu je nutno zdůraznit, že základem péče o zrak u dětí jsou pravidelné kontroly u pediatra, který v rámci preventivních prohlídek může oční vadu odhalit a následně dítě předat do péče specialistů.

Mezi nejčastější oční vady u malých dětí patří refrakční oční vady jako dalekozrakost, krátkozrakost a astigmatismus, dále pak šilhání a tupozrakost. Rodiče by měli být obzvláště pozorní, pokud sami trpí některou oční vadou. Genetika v tomto případě hraje velkou roli. Pravděpodobnost dědičnosti očních vad je až 70 %.

Dalekozrakost (hypermetropie)

Dalekozrakost je nejčastější refrakční vada u dětí do 10 let věku.

Tato oční vada se vyskytuje často již od narození. Předozadní osa oční koule je kratší, než je obvyklé, a v důsledku toho se světelné paprsky lámou až za sítnicí, místo aby se lámaly na ní. Dalekozrakost lidské oko částečně kompenzuje tak, že zvětšuje zakřivení čočky a pomáhá k zaostření blízkých předmětů na sítnici oka (oko akomoduje). Proto vada nemusí být zpočátku patrná. Později a s rozvojem vady dochází k problémům se zaostřením zraku na čtení, na práci v blízkosti očí, ale i se zaostřením do dálky.

U dětí se může dalekozrakost projevit předčasnou únavou a bolestí hlavy z nadměrné akomodace, děti mají také problém se čtením, malováním a s jemnou motorikou.

Dalekozrakost se napravuje brýlemi s konvexními čočkami, spojkami. Předepisuje se nejvyšší počet dioptrií, se kterými pacient vidí dobře. Brýle nejsou nutné do výše 2 až 3 dioptrií (D), protože lidské oko je schopno vadu kompenzovat akomodací, naopak se používají vždy, když je dalekozrakost spojená se šilháním.

Určitý stupeň dalekozrakosti se vyskytuje u všech donošených novorozenců, postupem času ovšem vymizí. Asi u 6 % dětí dalekozrakost přetrvává, což může vést ke vzniku šilhání a následně k tupozrakosti.

Šilhání (strabismus)

Pro šilhání je typické, že jedno oko sleduje bod zájmu, druhé se ovšem stáčí jiným směrem. Oči se buď sbíhají (častější stav) nebo rozbíhají. Výsledkem je tzv. dvojité vidění, na které lidský mozek zareaguje tak, že přestane vnímat vjem ze šilhajícího oka. Pokud tento stav přetrvává, vzniká tzv. tupozrakost.

Může se také stát, že se oči spolu naučí spolupracovat. Nicméně místo žluté skvrny, která je na sítnici za normálního stavu místem nejostřejšího vidění, vzniká nový bod nejostřejšího vidění, který leží mimo žlutou skvrnu. Spolupráce očí je tedy nekvalitní.

Šilhání je často spojeno s dalekozrakostí a objevuje se kolem třetího roku života. Výjimkou je šilhání okolo jednoho roku života dítěte, kdy se občasné šilhání považuje za normální (dítě se snaží koncentrovat zrak na jeden předmět).

Šilhání je nejčastěji řešeno správnou brýlovou korekcí, nošením dioptrických brýlí (spojek). Brýle pomáhají redukovat stupeň šilhání a jsou i určitou prevencí vzniku tupozrakosti. Děti často musí také oko cvičit a dochází na oční rehabilitace, tzv. ortoptická cvičení. Některé děti jsou indikovány k operačnímu řešení, často ještě před nástupem do školy.

Tupozrakost (amblyopie)

Tupozrakost představuje neschopnost mozku vnímat obraz přicházející ze sítnice. Vada vzniká v období vývoje dítěte, kdy spolu začínají oči spolupracovat.

Pokud přichází z jednoho oka méně ostrý obraz než z druhého, mozek lidský vjem z méně schopného oka přestane vnímat, aby nebyl rušen dvojitým viděním. Výsledkem je porucha tzv. binokulárního vidění, tedy porucha vnímání obrazů každého oka v jednom výsledném obraze. Tato vada je často způsobena šilháním, astigmatismem nebo vyšší dioptrickou vadou na jednom oku. Často se také vyskytuje v souvislosti se zákaly, s poruchami sítnice nebo zrakového nervu.

Tupozrakost se nejvíce objevuje do čtvrtého roku věku dítěte. Dítě s tupozrakostí dost častonaklání hlavičku a na předměty, o které má zájem, se dívá jen jedním okem. Na druhou stranu dítě nemusí mít vůbec žádné potíže a tato porucha je náhodně zjištěna při očním vyšetření.

Důležité je včasné zahájení léčby a to do šestého roku věku dítěte, dokud je možno zrakovou funkci ještě vycvičit. Léčba spočívá v nošení dioptrických brýlí, přičemž zdravé oko se zakrývá okluzorem. Díky tomu tupozraké přejímá jeho funkci a tím se posiluje. Léčba se podporuje hrou. Využívá se metody spolupráce oka a ruky, tzn. děti skládají puzzle, stavebnice, prohlížejí si obrázky, kreslí si apod. Léčba trvá v řádu měsíců.

Rodiče by si měli uvědomit, že tupozrakost a šilhání lze léčit pouze v dětském věku. Po šestém a sedmém roce jsou tyto oční vady trvalé, po osmém roce nelze již oko skoro vůbec vycvičit a zapojit ho do prostorového vnímání. Na druhou stranu i tak se korekce zkouší, k pokroku může dojít i u starších dětí.

Krátkozrakost (myopie)

Dispozice ke vzniku krátkozrakosti je často vrozená. Krátkozrakost se většinou objevuje až ve školním věku, výjimečně dříve, zejména u nedonošených dětí. Příčinou může být větší optická mohutnost rohovky a čočky, než je pro oko potřeba. Příliš dlouhé oko může být také za krátkozrakost zodpovědné. Světelné paprsky se díky tomulámou ještě před sítnicí a na sítnici samé pak vzniká neostrý obraz.

Krátkozrakosti u dětí si začínáme jako rodiče všímat s jejich nástupem do školy. Musí sledovat písmenka, číslice a začínají mhouřit oči, aby lépe zaostřily text na tabuli. Často je nutný přesun do přední lavice. Typicky také krátkozraké děti malují, píší a čtou s “nosem na papíře”, mžourají nebo přivírají oči venku nebo při sledování pohádky v televizi. Oči mohou často slzet a červenat. Na blízko krátkozraké děti naopak vidí bez potíží.

Rozlišujeme krátkozrakost lehkou do – 3D (dioptrií), střední od -3,25 až do -6D a těžkou nad -6,25D.

Ke korekci se používají konkávní, rozptylové čočky, tzv. rozptylky. V brýlích jsou pak zasazeny skla s rozptylnými čočkami s nejslabší hodnotou dioptrie, se kterou dítě přečte požadovanou velikost znaků. Překoregování (nadměrné navýšení počtu dioptrií) vede k bolestem hlavy, únavě a nevolnosti, proto se nedoporučuje.

Astigmatismus

Astigmatismus představuje nepravidelné zakřivení rohovky, vzácně čočky.ítě vidí jak špatně do dálky, tak na blízko, slzí, pálí ho oči, má opakované záněty spojivek. Často přivírá oči, mění výrazy v obličeji, je neklidné, unavené a trpí bolestí hlavy. Tvary předmětů, se kterými se setkává, jsou protažené, deformované a neostré. Ke korekci se používají brýle s tzv. cylindrickými skly, u složeného astigmatismu se používají skla torická.

I když preventivní prohlídky jsou základem péče o dítě a mohou mnohé objevit, v případě očních vad je nejdůležitější všímavost rodičů.

Každý rodič by měl zpozornět a okamžitě navštívit s dítětem lékaře, pokud u dítěte pozoruje:

• pošilhávání vodorovně, nahoru nebo dolů,
• nepřirozený sklon hlavy (dítě tak může vyrovnávat určitý typ šilhání),
• pravidelné přivírání jednoho oka,
• světloplachost nebo žádnou reakci na světlo,
• bělavou či žlutě zářící zornici, velkou nehybnou zornici při dopadu světla,
• třesoucí se oči – viditelné kmitavé pohyby očí nebo bloudivé pohyby očí,
• časté mnutí očí,
• zvláštní odlesky v zornici.

U starších dětí se objevuje:

• rychlá únava při práci nablízko, nezájem o drobné detaily na obrázcích:
• snaha sedět co nejblíže televizi,
• špatná lokalizace předmětů (dítě sahá mimo nabízené předměty),
• časté mnutí očí,
• mhouření očí,
• častější zakopávání, pády, nárazy do nábytku,
• psaní velmi blízko podložce.

Nutné je mít na paměti, že refrakce se u dětí rychle mění a pravidelné kontroly zraku jsou u dětí nutné. Základem diagnostiky je vyřazení vlivu akomodace oka “rozkapáním očí” pomocí tzv. cykloplegik, léčiv, které jsou schopny navíc i rozšířit zornici oka. K měření refrakce se používají přístroje, tzv. refraktometry.

V současnosti je screening očních vad podpořen neinvazivními přístroji (fungují na principu fotorefrakce), které se používají v rámci preventivních prohlídek u dětského pediatra a také ve školách a školkách proškoleným personálem. Výhodou využití těchto přístrojů (např. Plusoptix®) je možnost použití od 6 měsíců věku dítěte, rychlost vyšetření, bezbolestnost a možnost vyšetření ve vzdálenosti 1 metr od dítěte bez nutnosti “rozkapání očí”. Navíc přístroj je schopen porovnat výsledky s fyziologickými hodnotami. Zjištění z měření je pak vodítkem pro další postup rodičů, resp. indikuje nutnost návštěvy oftalmologa.

U dětského lékaře se testování zrakových funkcí provádí pravidelně v rámci pravidelných preventivních kontrol v 3, 6 a 18 měsících, dále pak ve 3 letech a následně každé 2 roky až do 19 let věku.

Jak ulevit očím od zátěže?

Stejně jako jsou dětské oči celodenně namáhané a vnímají stovky a stovky podnětů, potřebují čas i na odpočinek a regeneraci. K těm nejzákladnějším opatřením patří pobyt na čerstvém vzduchu a strava obsahující ve vyšší míře vitaminy A, E nebo C, omega-3 mastné kyseliny, zinek nebo lutein. Tyto složky jsou obsaženy zejména v rybách, ořeších, zelenině a ovoci.

Také každodenní několikahodinové sezení u displeje „chytrých“ telefonů, monitoru počítače a televize není pro vývoj zraku to pravé. U dětského oka vlivem dlouhodobé zátěže dojde ke stahu ciliárního svalu, křeči a v konečném důsledku k nárůstu počtu dioptrií. Oko také rychleji podléhá únavě, protože při sledování obrazovky také méně mrká. V souvislosti s tím jsou oči nejen unavené, ale také suché, pálí a řežou.

Důležité je správné řešení osvětlení v dětském pokoji, zejména u školáků nad psacím stolem. Nevhodné je také dlouhodobé použití zářivek, zejména v zimních měsících, jejichž vlivem se zrak rychle unaví. V létě je pak nutno dbát, i u těch nejmenších, na ochranu zraku před přímým slunečním zářením. Základem jsou sluneční brýle s kvalitními UV filtry, u těch nejmenších by mělo být samozřejmostí nošení čepice s kšiltem.

Autor:

PharmDr. Martina Nováková

Revize (říjen 2024): PharmDr. Lucie Malečová

Použitá literatura: